Dávám domácí úkoly a nebojím se za ně dát i pětky!

Ilustrativní obrázek vznikl na webu playgroundai.com za použití AI modelu Stable Diffusion 1.5

V poslední době na mě vyskakují titulky jako „Zrušme domácí úkoly!“ nebo „Domácí úkoly jsou špatné!“. V části mé sociální bubliny se usídlil názor, že kdo používá domácí úkoly tak ubližuje žákům podobně jakoby jim… jakože hodně. Ale myslím, že toto zobecňování není vůbec dobré.

Mám z toho skoro až pocit, že mě budou lynčovat, když se teď přiznám, že je používám. Úplně stejný pocit jsem měl před nějakou dobou (ale už si nepamatuju před jakou), když jsem se přiznal, že nehodnotím slovně a že se nebojím a nestydím dát i pětku.

Sociální sítě mají tu špatnou vlastnost, že vedou ke zkratkám a že se nehledí na kontext. Ostatně to je taky důvod, proč tento text nepíšu na sociální sítě. Občas rád provokuji a prohlašuji o sobě různé věci, které jsou pravdivé, ale které jsou bez kontextu a vysvětlení skandální, třeba jako titulek tohoto článku.

Upozornění: Text je trošku delší a zabrousí i do jiných témat!

Pozor na kontext!

Na začátek musím uvést, že to, co popisuji, platí pro mě. Učím na SŠ převážně žáky maturitního oboru, a hlavně předměty jako je programování nebo počítačová grafika, občas taky fyziku. Navíc mám svůj určitý styl a způsob výuky. Rozhodně bych si nedovolil cokoliv takového navrhovat nebo nutit komukoliv jinému. A rozhodně si nemyslím, že by to mohlo platit i třeba na ZŠ.

A to je věc, na kterou debatující často zapomínají. Když se řekne „Zrušme domácí úkoly!“ tak mají na mysli ZŠ? SŠ? VŠ? Nebo rovnou na celém světě? Už tady člověku musí být jasné, že to asi nebude tak obecné, jak se zdá. Stejně tak, když někdo řekne, že domácí úkoly / známky / pětky / hrušky / jablka / červená barva / cokoliv je dobré nebo špatné, tak se vždycky usměju. Protože tomu chybí taková drobnost jako je říct, z jakého pohledu a vzhledem k čemu je to dobré nebo špatné. Bez toho to může být i dobré i špatné.

Když bych měl natřít zeď na zeleno, tak je známka, hruška i červená barva dost špatná. Stejně tak se musím zamyslet i nad tím, k čemu jsou domácí úkoly špatné / dobré, a to v diskuzích taky občas nezazní.

Dále bych pro potřeby kontextu uvedl, že se mi v mých předmětech nechce moc psát klasické písemky a ústní zkoušení taky moc nevyhledávám. Raději známkuji práci studentů. O tom, proč vlastně známkuji by mohl být další text, ale možná se k tomu ještě vrátím. Pokud náhodou ne, tak v rychlosti: známkuji proto, že je tak nastavený náš systém.

Zadávám domácí úkoly! Jsou povinné a známkuji je!

Jak už jsem uvedl, známkuji raději práci žáků. Něco tvoří samostatně, něco ve dvojicích a něco i ve skupinách. Také forma a způsob zpracování se liší. Něco uděláme v hodině, něco rozděláme ve škole a nechám jim to, ať to dodělají doma anebo jim zadám celou práci na doma. Proč to dělám? Protože programování i grafika jsou věci, které chtějí na jeden úkol občas víc času. Taky jsou to věci, které zaberou daleko víc času, než kolik ho ve škole máme. Teda pokud mají k něčemu být. No a když už to dělají, tak jim to často i oznámkuji.

Zatím drsné?

Pojďme vysvětlovat!

Zázemí žáků

Jeden z (mnoha) problémů našeho školství spočívá v tom, že rodinné zázemí velmi ovlivňuje studijní výsledky, žáků. Víceméně předpokládám, že u nás už toto neplatí tak moc. Jedná se o obor IT, kde předpokládám (a mám to od žáků i potvrzené), že mají doma všichni počítač (= na čem pracovat). Když náhodou ne a je to dlouhodobější, tak to řešíme jako škola zápůjčkou. Pokud je to kratší doba, tak se žák ozve, třeba: „teď mám kompl mimo“, „tento týden nestíhám, nějak se mi nakupily odpolední aktivity a o víkendu jedeme pryč“, jestli by to nemohl udělat někdy jindy nebo nějak jinak. A vždycky mohl a klidně i ve škole.

Běžně je doba na zpracování aspoň týden. Pokud jsou tam prázdniny svátky nebo něco takového, tak i déle.

Forma a způsob zpracování

Typický úkol (školní i domácí) spočívá v tom, že chci, aby žáci zkusili vysvětlit nějakou část teorie, na něco přišli, něco posoudili, porovnali, nebo udělali něco prakticky, naprogramovali, vytvořili atd. Některé úkoly žáci zpracovávají sami, některé ve dvojicích a některé ve větších skupinách. Obsah jednotlivých úkolů se taky docela liší.

Ze začátku roku / spolupráce s těmi žáky je nutím do použití určitých nástrojů. Chci, aby si je aspoň jednou v životě zkusili a uměli je používat. Jak jinak je dostat z toho názoru, že „Word nebo maximálně PowerPoint je odpověď na všechno“? A když řeknu nástroj, tak tím myslím program ve kterém to zpracují, ale také způsob práce s informacemi, třeba i věci jako SWOT analýza, metoda INSERT, nelineární poznámky v OrgPadu, infografika v Canvě, narýsovaný úkol v Geogebře atd.

Když mám pocit, že mají určitou paletu nástrojů, tak už to často nechávám na nich. Nebo dám do zadání něco jako „co nejšílenějším způsobem zkus…“ a podobně. Někteří se odvážou a běžně už mi od konkrétních lidí chodí jako vypracovaný úkol třeba webovka (bez použití šablony) na které testuje, co zrovna dělají s kolegou při tvorbě webu. Prezentace v PowerPointu je taková klasika, infografika je super, OrgPad bomba, video nebo namluvená odpověď překvapí, ale několikrát jsem byl přímo šokovaný tím, že mi jako odevzdaný úkol přišel program. Naposledy to bylo v unity (které se u nás neučí). Mohl jsem si pobíhat po omezené ploše a otevírat knížky s odpověďmi na otázky, které jsem položil v domácí úloze. Přitom jsem se snažil, aby mě agresivní koule nevystrkaly do propasti. Je jasné, že takovému úkolu jsem odpustil i nějaké formální chyby.

Nebo mám žáka, který nejraději odevzdává… nevím, jak to správně pojmenovat, asi infografiku plnou memíček, definic, glos a vtipů k tématu, ale zpracované tak, že by to určitě vyhrálo první cenu v kategorii „grafický odpad“. Ale proč ne? Jeho to baví a grafická pravidla porušuje záměrně, takže předpokládám, že je zná. Přemýšlí nad látkou a dává věci do souvislostí. Sice jsem mu na to už i poslal gif, jak si Homer Simpson lije Savo do očí, ale jsem za takový úkol rád. Minimálně tak mám jistotu, že to odnikud nestáhl a že nad tím vážně přemýšlel. Mimoto se zdá, že ho to baví.

via GIPHY

Protože máme Office365, tak chci, aby všechny úkoly odevzdávali do Teamsů, a to jak ve škole, tak i doma. Výhodou je, že k nim mám přístup odkudkoliv, kde je internet. Žáci k tomu mají taky zpětně přístup. Díky tomu jsme už museli řešit věci jako třeba, jak odevzdám obrovský soubor? Je vážně nutné odevzdávat odkaz na web tak, že ho napíšu do Wordu / poznámkového bloku a to odevzdám? Teď jsme díky tomu měli s prvním ročníkem rychlou vsuvku. Měli něco vypracovat na papír, ale odevzdat to digitálně. No a co myslíte? Ano správně, všichni to normálně vyfotili! A vypadalo to dost blbě. Proto jsme si ukazovali, jak fotit dokumenty, ale třeba i zápisky na tabuli tak, aby to vypadalo profesionálně, a hlavně to k něčemu bylo.

Za nejšíleněji odevzdaný úkol považuji text napsaný ve Wordu, ale žák ho odevzdal jako video. Mobilem natáčel, jak prochází ten dokument. Bylo to náročné na ohodnocení, ale titul „nejblběji odevzdaný úkol“ mu zatím nikdo nevzal.

Tady si neodpustím svůj oblíbený citát:

Pokud je kladivo jediný nástroj, který umíš používat, tak ti všechny problémy budou připadat jako hřebík!

Abraham Maslow (roky jsem nemohl najít, kdo to řekl, až díky tomuto článku mi Richard Hübel poradil)

Někdy to lepším žákům trvá déle

Pokouším se o diferenciaci. Je základní verze úkolu, která sama o sobě stačí na jedničku a k tomu jsou (neznámkované) „bonusové úkoly“, u kterých se snažím, aby úkol dál rozvinuly, aby to byla výzva a aby to bavilo. Proto to těm lepším někdy trvá déle, docela paradox, že? Ale o to větší radost z toho pak mám já a nejspíš i oni.

Hodnocení

Pak nastane ta (pro mě) nejhorší část. Všechno to přečtu / prohlédnu / poslechnu / odehraju. Ke každému napíšu slovní připomínku. Nejlepší jsou ty, kteří to mají suprově, těm napíšu něco jako Luxus! Super! nebo něco podobného. Průšvih, když to není super, tak musím napsat klidně i nějaký ten odstaveček. A přidám k tomu samozřejmě i známku s vyšší nominální hodnotou. Nebo „N“, když tam ten úkol není. V poslední době dávám i „?“ když narazím na technický problém, poškozený soubor, link někam jinam atd.

U této činnosti jsem si zamiloval a vřele doporučuji „historii schránky“. Některé chyby se vyskytují častěji, tak abych ji nemusel pokaždé vypisovat znovu. Takto si jednou v nastavení zapnu historii schránky a používám normální schránku CTRL-C / CTRL-V. Ale ona si pamatuje, co jsem už použil. Když dám WIN-V, tak na mě vyskočí tato historie a já vyberu, co z toho chci zkopírovat. Navíc se v tom pohybuji šipkami a klávesou ENTER to potvrdím. Prostě super věc!

Někdy si tyto úkoly nebo typické chyby rozebereme ve škole a někdy ne, někdy nechám celé hodnocení na žácích, někdy si od nich nechám jen „nadiktovat‘ kritéria hodnocení.

Následuje ta část, kdy děcka mohou úkol odevzdat znovu a já jim to znovu ohodnotím a změním známku. Proč? A proč ne! Teď už ten úkol vypadá jinak? A že se na něj předtím vykašlali / nepřipravili / cokoliv? Ale teď už ho mají. Dřív jsem zkoušel jim tam nechat i původní známku. Časem jsem zkusil jim tu známku přepsat a najednou se daleko víc lidí pustilo do předělávání úkolů a už nemávli rukou s tím, že „jim to takto stačí“. Navíc jim to pomáhá s pochopením toho, že chyba je přirozenou částí práci a místo toho, abychom se jí báli, tak s ní musíme umět pracovat.

Problémy v ráji

Opisování

A tady přichází „Velký problém“, jeden ze tří zásadních, se kterými bojuji. Někteří žáci ty úkoly nedělají tak úplně sami a já někdy nemám, jak to dokázat / zohlednit při hodnocení. Ať už je to něco, co vidím po třetí včetně stejného překlepu nebo doslovně stažený článek odněkud nebo podobně.

Pokud je to doslovně něco staženého, tak to považuji za svou chybu v zadání a patří mi to! Prostě příště musím zadání formulovat trochu jinak, aby museli sami přemýšlet a dát tam „něco ze sebe“.

S doslovně stejnými nebo velmi podobnými úlohami se snažím pracovat:

  • bylo to těžké?
  • bylo toho moc?
  • nudné?

Na toto, ale většinou odpovídám stejnou mincí. Napíšu jedno hodnocení, kde mám v oslovení „Milý Petře / Tomáši / Martine“ a někde uvnitř hodnocení informaci že se mají spolu domluvit na tom, jak to předělají, aby to nebylo stejné.

Ano, i tady to vnímám jako „svůj problém“ a snažím se s tím pracovat. Ale je to na dlouho a úmorné. Neustále se vyptávat žáků a hlavně vysvětlovat, že fakt nejde o ty známky, ale o to, aby si to procvičili, zkusili, potrénovali. Někteří to pochopí a klidně mi odevzdají svůj úkol s tím, že tam mají „toto jsem nepochopil“, „tady jsem absolutně v pasti!“ atd. A to považuji za obrovský úspěch.

Z odpovědí na jeden takový úkolu v Geogebře vznikl tento grafický návod:

Návod pro mé žáky uživatele Jindřich Zdráhal

Na konci roku mají skoro všichni hezké známky

OK, dostanou ode mě horší známku (kterou si pak opraví) nebo zatím nic a návod, jak to udělat správně. Případně se domluvíme, že na to sedneme spolu v hodině nebo při konzultaci. Až to změní, tak to oznámkuji znovu! Mám žáka, kterému některé věci moc nejdou, ale je cílevědomý. No a maximálně na pátý pokus to má vždycky na jedničku. Proč ne? Ale mám i žáky, kteří mě na férovku přiznali, že si vybrali blbý obor a chtějí to jenom přežít, a tak podvádí a budou podvádět a že s tím nic neudělám.

A to je můj druhý obrovský „problém“, dávám hlavně hezké známky! Jednak těm, kdo podvádí (vím, že podvádí, ale neumím jim to dokázat) a pak i těm kteří si úkoly opraví, takže mají na konci pololetí skoro všichni hezké známky.

Je to průšvih, protože:

  • nejsem konzistentní s kolegy. Pozná se to, když žák přejde do jiné skupiny nebo když třídu příští rok učí někdo jiný. A známka se naráz propadne klidně i o 3 stupně.
  • žáci ale hlavně rodiče mohou mít pocit, že to žák umí. Nebudeme si nalhávat, že by žáci nevěděli, jak na tom jsou, když úkol přepracovávají na podesáté anebo ho opíšou, ale je mi jasné, že i tak budou argumentovat předchozími jedničkami.
  • ztrácí se výpovědní hodnota té známky a tato děcka vypadnou ze systému doučování atd.
  • známky ztrácí svou úlohu (kterou podle mě stejně nemají).

Čas

Sami jste si určitě udělali obrázek o tom, že to všechno stojí hodně času učitele, který bych alespoň třeba podle toho, co píšou ve skvělé knížce Co funguje ve třídě? mohl / měl investovat jinam. Projít (téměř) všechny úkoly a ke každému napsat zpětnou vazbu, a to ještě některé úkoly projít znovu a znovu je skutečně velmi časově náročné. Sice občas hodnotí a dávají zpětnou vazbu žáci anebo to děláme spolu ve třídě, ale i tak toho spoustu hodnotím, a hlavně dávám zpětnou vazbu já. Ale už si to uvědomuji a zkouším s tím něco dělat.

Přemýšlel jsem o tom, že bych to dělal jinak, ale podle zpětné vazby od žáků jim to pomáhá.

Co s tím vším?

Tento text má několik účelů. Jedním z nich je, že mě nebaví neustálé velmi zjednodušené války na sociálních sítích. A snažím se ukázat, že důležitý je kontext. A taky by se mi to nevešlo do tweetu 😉

Druhým účelem je sdílení mé praxe. Možná i dobré, ale minimálně mi přijde, že zajímavé.

A tím třetím je, že jsem slíbil, že to napíšu a sliby se mají plnit. Díky Vašku, bez tebe bych se k tomu nedokopal.

Tak a teď mě můžete lynčovat anebo poradit! Přiznám se, že za rady budu raději.

Zobrazeno: 1 119

Tento příspěvek má 4 komentářů

  1. Libor

    Ahoj Jindro, (známe se z ŠUI) …bylo to delší, ale dal jsem to :). Uklidnil jsi mě, že se naše názory, pohnutky a postupy v mnohém shodují. Jen u těch domácích úkolů žákům nedávám víc než jednu možnost opravy – úkol odevzdat po termínu nebo si ho opravit, pokud ho před tím opsali. Asi nemám tolik času jako Ty. Ať se Ti daří!

  2. Stanislav Hrouzek

    „Taky jsou to věci, které zaberou daleko víc času, než kolik ho ve škole máme…“

    A teď si laskavě uvědomte, co se stane, když všichni kantoři na Vaší škole budou postupovat stejným způsobem a klidně zatíží studenty ještě jednou tolika hodinami domácích úkolů kolik jich mají podle vyučovacích hodin.

    Jaké budou důsledky ?

    Možná žijete pocitem, že svým studentům pomáháte. Možná jim však škodíte.

    Já sám se živím jako programátor. Díky jednomu osvícenému kantorovi, co mi před 30 lety půjčoval na gymplu klíče od učebny s počítači. A já se tak měl možnost něco sám naučit.

    Ale pravdou je, že kdyby to byla škola bez obrovského množství domácích úkolů, dokázal bych se naučit sám řádově více. Ale ta balastní zátěž z dnes pro mne zcela neužitečných předmětů mi něco takového absolutně neumožňovala…

  3. Anonym

    Ufff…tak to jsme ráda, že v tom nejsem sama.

Napsat komentář