Přes léto jsem si všiml, že můj oblíbený AI nástroj má novinku. Kromě klasického chatu můžu přepnout na režim „work“. Tak jsem to párkrát zkusil.

A ono… to jako fakt pracuje.

Umí to krásné věci. Třeba mu napíšu, kdy a kam bych chtěl jet na dovolenou, a on mi tam najde ubytování. Když jsem mu napsal i pro kolik lidí a na jak dlouho, skutečně ověřil volné kapacity v rezervačních systémech daných hotelů. Když jsem si potom vybral, kam chci jet, požádal jsem ho, aby mi v okolí našel všechno zajímavé, co bych mohl navštívit. A ejhle – nejen naprosto profláklá turistická místa, ale zjistil třeba i to, že se tam v daném termínu koná koncert.

Prostě už jenom „nekecá“, ale i „maká“.

Tak jsem zkusil jinou věc. Předhodil jsem mu kus svého ŠVP. Napsal jsem mu, že tento konkrétní blok učiva budu učit deset vyučovacích hodin, je určený pro středoškolské žáky oboru IT a rád bych v něm dělal X a Y. Ať se na to podívá a poradí mi, jak by se to dalo udělat lépe.

Vzal si čas na přemýšlení. Jo, tohle je u této varianty práce změna. On maká – a nějakou dobu mu to trvá. V mém případě to bylo zhruba pět minut. Během práce se občas doptává na věci, u kterých si není jistý. Pokud neodpovíte, jede dál a nějak se rozhodne sám. Což je super, protože mu můžu zadat práci, jít dělat něco jiného a nestane se, že by se zasekl na nějaké stupidní otázce a čekal na mou odpověď.

Když dopřemýšlel, napsal mi, jak by dané učivo učil on. Použil aktivity a věci, o kterých jsem mu řekl, že je chci použít – protože je měl v zadání. U několika mi ale velmi slušně a diplomaticky sdělil, že to jako není špatné, ale kdyby mohl poradit… No a taky vymyslel nějaké vlastní. Všechno mi předložil jako plán.

Ten jsem mu samozřejmě zkritizoval. Protože tomu přece rozumím líp.

Na základě mé – samozřejmě oprávněné – kritiky ho změnil. Ale pořád to nebylo úplně ono. Tak jsem to vzal do ruky, zkopíroval, přepsal a vrátil mu to s tím, že takhle to bude a nebudeme o tom diskutovat.

V tu chvíli mě pochválil a řekl, že si taky myslí, že už na tom není co zlepšovat.

A tady přišlo to krásné. Suše jsem mu oznámil: „Tak, a teď mi k tomu vytvoř výukové materiály pro žáky. Něco jako učební podporu.“ A šel jsem na oběd.

Když jsem se vrátil, všiml jsem si, že se mě během práce pokusil zeptat, v jakém formátu a rozsahu materiál chci. Na to jsem mu od oběda pochopitelně neodpověděl. Tak se sám rozhodl, že Word by mohl být fajn a že pro deset vyučovacích hodin bude rozumný rozsah kolem patnácti stran.

Přišel jsem z oběda a čekal na mě dokument ve Wordu. Dokonce naformátovaný tak, aby to nějak vypadalo.

Samozřejmě jsem mu tam našel chyby! Číslované seznamy nezačínaly od jedničky a navíc mu vypadl kus učiva. Upozornil jsem ho na obě věci. Pochválil mě, že mám pravdu a že to tak skutečně bude lepší. Zase si vzal nějaký čas, během kterého jsem se věnoval další administrativě, a za chvíli na mě vybafl, že už to teda má hotové.

Znovu jsem si všechno pročetl, upravil pár vět a rozhodl se považovat materiál za „dočasně hotový“. Je totiž jasné, že ty nejzajímavější chyby se projeví teprve ve chvíli, kdy ho začneme používat.

S kolegy si materiály sdílíme, takže jsem jim navrhl, že jim ho pošlu.

A tady jsem začal přemýšlet o několika věcech…

Kdo je vlastně autorem? Já? AI?

Z hlediska autorského zákona bych řekl, že je to přinejmenším sporné a případný spor by nejspíš musel rozhodnout soud. Je to text vygenerovaný AI, ale vznikl z mých podkladů, požadavků a připomínek. Navíc jsem na něm provedl drobné „dokončovací práce“. Ale nejsem právník.

Vzhledem k tomu, že chci materiál volně sdílet, je tahle úvaha vlastně čistě akademická. Nechal jsem tedy AI, aby do dokumentu doplnila vhodné licence. WTFPL jsem zmínil výslovně a řekl jsem jí, že by k tomu mohla přidat i nějakou „vhodnou licenci Creative Commons“.

Zeptala se mě proč, když už tam je WTFPL.

Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že v českém právním prostředí bychom měli autora uvádět vždycky. Tak tam přidala ještě CC BY.

Předhodil jsem jí také otázku autorství. Nakonec jsme se shodli, že by materiálu mohl slušet tento text:

„Tento materiál byl vytvořen pomocí generativní AI ChatGPT (OpenAI) na základě zadání a podkladů Jindřicha Zdráhala. Obsah byl následně Jindřichem Zdráhalem odborně zkontrolován, upraven a schválen. Za konečnou podobu a obsah materiálu odpovídá Jindřich Zdráhal.“

Jo, s tímhle jsem schopný žít a klidně takový materiál pustit do světa.

Dohadoval jsem se s AI dál a společně jsme vymysleli, že tento text dáme na poslední stránku.

A protože lidi na internetu vědí všechno, chci se zeptat: Co byste tam udělali jinak nebo lépe?